Další den jsem měl naplánované setkání se spolužákem z průmyslovky v Kolibě mezi Rožnovem a Frenštátem. Při pohledu na mapu mě napadlo si výlet užít i jinak. Přijedu o trochu dřív a pokořím Radhošť. Je to od hlavní silnice po modré turistické jen něco kolem 5 kilometrů na vrchol, takže pohoda.
Hledání té správné koliby mi zabralo něco času, a tak skoro veškerá časová rezerva byla fuč. Začal jsem se drát rychlým krokem do kopců. Po nějakém čase se mi ztratila značka. Nastala chvíle zmateného pobíhání po cestách, kterých bylo celkem dost. Čas mě začal tlačit a nebyl prostor na experimenty. Chtě nechtě vrátil jsem se zátky dolů skoro až k parkovišti. Tam mě přivítal zarostlý a napůl vyvrácený rozcestník. Z kopce přes louku se ke mě řítila skupina uřícených turistů. Pro jistotu jsem se zeptal na cestu a znovu se vydal nahoru, tentokrát už správnou cestou.
Času tou dobou už nebylo nazbyt a cesta vedla do pořádného krpálu. Někde v půlce trasy už nebylo pochyb, začala mě dohánět bouřka. Zkusil jsem přidat ještě trochu do kroku ve snaze nezmoknout než vylezu na Radhošť. Sice jsem měl s sebou pončo, ale nechtělo se ni lézt do kopce v tom igelitu. Už tak ze mě pěkně lil pot.
Vrchol jsem dobyl v celkem slušném čase a pořídil pár záběrů. Dole pod horou bylo zataženo, všechno se utápělo v mlze, po obloze se převalovaly mraky, místy trochu krápalo. Zkrátka na focení nic příjemného. Co čert nechtěl, po cestě dolů se začalo dělat hezky. Na návrat už ale nebyl jednak morál a ani čas. Dolů jsem seběhl také celkem rychle, ani s tím pospícháním to nemuselo být tak horké, kamarád měl půl hodiny zpoždění :-)
 |
| Výstup na Radhošť |
Žádné komentáře:
Okomentovat