Mistrovství ČR družstev a finále poháru ČR ve veslování - Račice

Po sobotním výletě za motorovými čluny byla v plánu nedělní výprava do Račic na kanál za veslováním. Počasí se vydařilo, na skoro bezmračné obloze doslova zářilo slunce. Na místo jsem se dostal až odpoledne, a abych nemusel kanál obcházet pěšky při hledání dobrého místa na focení, ocitla se v kufru auta kromě batohu s foťákem také koloběžka. Trať má na délku přes dva kilometry a ukázalo se to jako opravdu dobrý nápad. Mohl jsem se celkem rychle přesouvat z místa na místo a i s proplétáním mezi lidmi nebyl problém jako kdybych jel na kole.

Přípravy na samotné focení se blížily nule, jednak jsem neplánoval se v Račicích moc zdržovat, především mě pořád trápily zanícené dutiny a na sluníčku mi nebylo zrovna dvakrát dobře. Spíš jsem to vzal jako foto trénink, abych nevyšel ze cviku a také se mi nechtělo být za tak pěkného počasí doma.

Jednotlivé jízdy se jely doslova jedna za druhou, takže stále bylo na co koukat a hlavně fotit. Pro zachycení detailů mi má pevná 200 nestačila a tak přišel na řadu telekonvertor. Od začátku z něj mám smíšené pocity. Sice prodlouží ohniskovou vzdálenost 2x, ale za cenu ztráty detailů. Možná jsem jen rozmazlený úžasnou kresbou pevného skla. Bylo to mé první focení veslování a odnesl jsem si několik postřehů. Jednak mě překvapilo, že kormidelníci používají mikrofon a v lodích jsou reproduktory. Když kolem vás taková loď, no vlastně skif propluje, je to jako kdyby měli na palubě moderátora. To na cestě podél trati většinou jede převážně na kolech nesourodý chumel lidí, kteří z plných plic povzbuzují, radí, nadávají, takže o zábavu není nouze. Každopádně jsem na kanále v Račicích strávil víc času, než bylo v plánu a rozhodně toho nelituji.

Veslování

Závody motorových člunů - Nelahozeves

V sobotu se závodilo na motorových člunech v Marině Vltava. Po delší době jsem měl volno, Nelahozeves není daleko, počasí bylo dobré a tak se jelo. Přijeli jsme, dost brzo, první rozjížďky ještě ani nezačaly a tak byl čas na obhlídku míst vhodných k focení. Jak čas ubíhal líně jako proud Vltavy, začaly se na trať pouštět první plavidla aby zahřály motory na tu správnou teplotu. Nejdřív jsem fotil z dlouhého mola, abych byl co nejblíž hladině, ale po projetí člunů ukrutnou rychlostí se molo pokaždé slušně rozkývalo pod přívaly vln. Druhým stanovištěm byl prostor startu, kde se dala pěkně nafotit při rozjíždění počáteční téměř kolmá poloha některých závodních strojů. Nakonec jsem zkusil focení ze shora od restaurace. Hrdinou dne se nakonec stal pán s katamaranem, který zabodoval ani tak ne rychlostí svého stroje, jako statečností. Vedle super rychlých strojů to vypadalo, že pluje na výlet a zaslouženě sklidil největší potlesk :-)  Co mě zarazilo, ve vší té vřavě silných motorů doslova flegmaticky plavaly kachny. Po projetí člunů to s nimi na hladině slušně házelo a oni se nenamáhaly ani přelétnout o kus dál.

Motorové čluny

Klatovy

Z víkendové akce na chatě u kolegyně na téměř samotě u Klatov nakonec vylezly jen dvě panoramata. Foceno je to na louce nad obcí Dlažov. Ostatní fota jsou momentky, což je jaksi soukromá záležitost.

Aktualizace: Domluvil jsem svolení k publikování ještě dalších dvou panoramat z místa, kde jsme pobývali.

Klatovy

Štramberk

Poslední fotografickou úrodou z dovolené jsou snímky ze Štramberka. Jedná se o obec se stejnojmenným hradem. Při proplétání se úzkými uličkami se mi podařilo dostat se na jakési parkoviště vysoko nad městečkem. Hned vedle se nachází arboretum a za ním Kamenářka. Bylo dost času, krásné počasí, proto jsem nezaváhal k procházce. Mé očekávání bylo něco podstatně menšího. Než to všechno člověk v klidu proleze, nějakou chvíli to potrvá. Dokonce jsem vynechal rozhlednu, co byla poblíž. Při doslova romantickém procházení čas letí jako splašená herka. Ani mi to nepřišlo a na prohlídku hradu ho nezbývalo tolik, kolik bych si představoval. Při pohledu na doslova davy turistů směřujících k náměstí jsem nechtěl riskovat "botičku" od městských četníků a tak auto zůstalo na kraji obce. Následoval sprint k "Trúbě" což je hradní věž a propletení mezi lidmi na náměstí, kde se konaly jakési slavnosti. Na skoro každém rohu prodávali místní specialitu "Štramberské uši". Hezkou staročeštinou sepsanou pověst o uších najdete třeba tady. U hradu bylo už jen pár výcvaků a zpátky do Valmezu.

Štramberk

Výstup na Radhošť

Další den jsem měl naplánované setkání se spolužákem z průmyslovky v Kolibě mezi Rožnovem a Frenštátem. Při pohledu na mapu mě napadlo si výlet užít i jinak. Přijedu o trochu dřív a pokořím Radhošť. Je to od hlavní silnice po modré turistické jen něco kolem 5 kilometrů na vrchol, takže pohoda.

Hledání té správné koliby mi zabralo něco času, a tak skoro veškerá časová rezerva byla fuč. Začal jsem se drát rychlým krokem do kopců. Po nějakém čase se mi ztratila značka. Nastala chvíle zmateného pobíhání po cestách, kterých bylo celkem dost. Čas mě začal tlačit a nebyl prostor na experimenty. Chtě nechtě vrátil jsem se zátky dolů skoro až k parkovišti. Tam mě přivítal zarostlý a napůl vyvrácený rozcestník. Z kopce přes louku se ke mě řítila skupina uřícených turistů. Pro jistotu jsem se zeptal na cestu a znovu se vydal nahoru, tentokrát už správnou cestou.

Času tou dobou už nebylo nazbyt a cesta vedla do pořádného krpálu. Někde v půlce trasy už nebylo pochyb, začala mě dohánět bouřka. Zkusil jsem přidat ještě trochu do kroku ve snaze nezmoknout než vylezu na Radhošť. Sice jsem měl s sebou pončo, ale nechtělo se ni lézt do kopce v tom igelitu. Už tak ze mě pěkně lil pot.

Vrchol jsem dobyl v celkem slušném čase a pořídil pár záběrů. Dole pod horou bylo zataženo, všechno se utápělo v mlze, po obloze se převalovaly mraky, místy trochu krápalo. Zkrátka na focení nic příjemného. Co čert nechtěl, po cestě dolů se začalo dělat hezky. Na návrat už ale nebyl jednak morál a ani čas. Dolů jsem seběhl také celkem rychle, ani s tím pospícháním to nemuselo být tak horké, kamarád měl půl hodiny zpoždění :-)

Výstup na Radhošť

Bystřička, výšlap po okolí

Následující den se hned po ránu udělalo pěkné počasí a tím pádem by mě na chatě neudrželi ani ve svěrací kazajce. Nechtělo se mi nikam složitě jezdit, parkovat, proplétat se mezi nervózními turisty, zatoužil jsem po samotě a klidu lesa.

Nebylo nic lehčího než vzít na záda batoh s fotovýbavou, nazout na nohy pohorky a vydat se kousek nad chatu kde jsem to už znal a pokračovat po modré směrem k přehradě. U ní mě čekala v hospůdce U Mokrošů "Kyselica". Ne, není to žádná kyselá ženská, tak se jmenuje výborná polévka, podobná v Čechách známé zelňačce.

Po posilnění mě zlákaly kopce na druhé straně Bystřičky, vypadalo to na putování po červené turistické značce. Původně bylo mým cílem dojít do Valmezu a zpátky, ale když jsem se podíval kolik je hodin, rychle mě to přešlo. Jako náhradní varianta se zdálo být dobré putovat od rozcestí na Malé Lhotě dále po modré, po hřebenech kopců, a potom v příhodném místě sejít do údolí a zpátky na chatu.

Slunce svítilo jako divé a já truhlík si s sebou vzal jen necelý litr vody, který začínal rychle mizel. Naštěstí jsem nebyl daleko od chaty, vlastně jen na protilehlém kopci i když kolem 600 metrů nad mořem. Od Medůvky mé kroky vedly po neznačené lesní pěšině dolů do údolí, aby po chvíli neomylně zbloudily. Po poradě s mapou a GPS se dalo celkem spolehlivě vytušit, že jdu sice správně z kopce dolů ale špatnou cestou. Po nějakém tom pobíhání po lese jako zmatený druid se mi podařilo najít jakousi pěšinu a tou se dostat na správnou cestu, i když o hezký kus níže. Další putování se už obešlo bez dramat.

Na chatu jsem došel v celkem dobrém čase, ale znavený a žíznivý. Holt středočech není zvyklý chodit po horách. Snad se fotky budou alespoň trochu líbit.

PS: Poslední dva snímky jsou foceny z okna chaty při západu slunce.

Výlet kolem Bystřičky

Bystřička po ránu

Během mého pobývání na téměř samotě v kopcích se mi v hlavě vyklubal nápad pořídit nějaké fotografie při východu slunce. I když jsem většinou chodil spát tak říkajíc se slepicemi, přece jen když se v takové pustině setmí, je opravdu tma a není co dělat. Na televizi se mi koukat nechtělo a tak jsem nařídil budík na šestou a šel chrnět.

Po nedobrovolném probuzení se mi stejně z postele moc nechtělo, ale nakonec fotografická touha zvítězila, byť těsně :-) Následovala lehčí hygiena, převážně na probuzení, pidi snídaně a šlo se. Už z předchozích dnů jsem měl vytypovaná místa odkud se dá fotit, a tak nebylo moc co řešit. Jen mě mrzí, že jsem nestihl vyčištění čipu zrcadlovky před dovolenou.

Bystřička po ránu

Valašské muzeum v přírodě

Druhý den dovolené na Valašsku jsme po doporučení věnovali prohlídce skanzenu. Nejdříve jsme se podívali do "Dřevěného městečka". Tam nám počasí zase tolik nepřálo, bylo většinou zataženo a díky tomu se mohou zdát snímky jaksi ploché, i když jsem se snažil o nějaké to vylepšení. V místní hospůdce, která fungovala jsme ochutnali pohanku. Osobně na luštěniny moc nejsem, ale jelikož tam byl špek, nebylo to tak špatné :-) Také pohanku dělají na sladko, s trnkami (pro Čechy švestky).

Po městečku odnesla naší návštěvu "Mlýnská dolina". To se mi dost líbilo. Je to ukázka řemeslných staveb a jak už je podle názvu zřejmé, šlo hlavně o mlýn, kovárnu, pilu a lisovnu na lněný olej. Prohlídka se děje s průvodcem a dokonce uvidíte stroje v provozu.

Nakonec jsme vzali ztečí "Valašskou dědinu". To už slunce pálilo jako divé. Tenhle okruh je dost rozlehlý, doporučuji si na něj vyčlenit dostatek času. Všechno projít jsme samozřejmě nestihli, jednak nás tlačil čas a i únava z chození sem tam se začínala hlásit o slovo.

Výlet to byl zajímavý, rozhodně je v městečku na co se koukat. Kdo by toužil po více informacích, zdroj je například tady: http://www.vmp.cz/

Valašské muzeum v přírodě

Dovolená ve Valmezu I. Štípa u Zlína

Na začátku krátkého psaní a především fotografií z dovolené ve Valašském Meziříčí (Valmezu) na rozcvičku přináším několik snímků farnosti Štípa u Zlína. Pro mě to byl neplánovaný výlet, známý potřeboval cosi vyřídit ve Zlíně a při cestě zpátky jsme se zastavili právě tady. Bylo pěkné počasí a tak proč si trochu nezafotit. Pro více informací stačí do internetového prohlížeče zadat http://www.stipa.cz/

Štípa u Zlína