sobota 19. února 2011

Nedvězí


Minulou sobotu bylo u nás opravdu pěkné počasí a po nekonečném hrbení se u počítače jsem zavelel k odpoledni stráveném v lůně přírody. Kolem našeho městečka už máme skoro všechny cesty prošlápnuté několikrát a tak mě zlákala vidina nějaké rozhledny, nebo kopce s výhledem.

Při prvním pohledu na mapu Kokořínska mě upoutal kopec se zajímavým názvem Nedvězí. Nebylo to pro nás neznámé místo, byť trochu z ruky, ale uprostřed zimy jsme tam ani jeden nebyli. A tak začalo velice rychlé balení. Foťák, stativ, něco k zakousnutí, trochu čaje do termosky a nezapomenout na Arnošta.

V autě pesan neskutečně zlobil byť byl uvázán na zadní sedačce, ale i tak se nám podařilo dojet do cíle. Zaparkovali jsme v údolí na lesní cestě mezi Rájem a Dubou. Mé obavy mířily hlavně na výskyt bahna na cestách kudy půjdeme, čož se naštěstí nepotvrdilo. Ale hned zkraje nás čekalo nemilé překvapení. Dobrý kilometr byla cesta jedno velké kluziště, jak zbylý sníh střídavě odtával a znovu namrzal. S klením jsme tuhle překážku překonali.

Jak jsme stoupali, ledu i zimy ubývalo a nakonec nás po zdolání stinného údolí uvítalo slunce. Nedvězí bylo zdoláno ve skvělém čase a i Arnošt se mezitím trochu unavil. Na vrcholu jsme nebyli sami a tak muselo focení chvíli počkat než se ostatní výletníci dosyta pokochají dokonalým kruhovým výhledem. V okamžiku, kdy jsme se ocitli sami, jako naschvál zapadlo slunce za takovou pidi hradbu z mrňavých mráčků a nevypadalo to, že by se mu odtud chtělo. Nedalo se nic dělat, vytáhl jsem "nádobíčko", tedy stativ a zrcadlovku a jal se fotit panoráma. Po nafocení a občerstvení ze skromných zásob jsme pokračovali stejnou cestou zpátky k autu.

Slunce bylo už celkem nízko nad obzorem a mrška jedna skoro celou zpáteční cestu nám vesele svítilo do kroku, jako by z přirozené zlomyslnosti. Už cestou tam, jsme minuli jeden neudržovaný hřbitov u kterého byla kaplička a co se dalo rozluštit z vesměs povalených náhrobků, byly to vesměs německá jména. To nám připomnělo část naší neslavné minulosti a to, že se nacházíme v Sudetech.

Jakmile jsme se znovu zanořili do rokliny, zahlásil se o slovo mráz, zima a taky se znatelně sešeřilo. Naštěstí to k našemu přibližovadlu už bylo kousek a tak jsme výlet všichni zvládli.

Odkaz na mapu najdete tady.

Nedvězí