Minulou neděli jsem se vydal zase do Chuchle na dostihy. Počasí tentokrát přálo, možná až moc. Krátce a jasně, byl hic jak blázen a slunce se nás snažilo ogrilovat zaživa. Oproti minule byl menší problém s ostrým světlem, které vykouzlilo jednak vysvícená místa, druhak černočerné stíny. Abych měl slunce alespoň trochu za zády nebo ze strany pobíhal jsem kolem tratě jako bodnutý včelou až mě přeci jen štěstí přálo a já se uvelebil v první zatáčce. Pevná dvoustovka se ukázala moc dlouhá na tohle místo a tak putovala do batohu. Míto ní se na foťáku uhnízdilo další pevné sklo, tentokrát s hodnotou padesát. A s ním je focená většina fotografií. Začínám si uvědomovat, že by to pro takové focení chtělo něco mezi.
Velká Chuchle podruhé |