čtvrtek 24. března 2011

Fenomén jménem histogram

Na webu Fotoradce.cz jsem objevil čtivý článek o tom, jak používat histogram ve fotoaparátu. Je to psané více méně pro začátečníky, ale o to srozumitelněji. Koho by to zajímalo tady je odkaz.

pondělí 21. března 2011

Mariánský Týnec



O předminulém víkendu, sakra jak ten čas letí, jsem byl objednán na stříhání stromů ke kamarádovi na chatu. Tahle akce se už pomalu stává tradicí a tak nebylo co řešit. Jedinou změnou oproti minule bylo přibalení fotografického nádobíčka, čímž se podstatným způsobem rozrostla má zavazadla.

Počasí ten víkend bylo jedním slovem báječné a těšil jsem se nejenom na známé tváře se kterými se bohužel nemám možnost vidět každý den, ale i na focení. Sobota byla věnována podstatné úpravě zahrady, dokonce si mě vypůjčil i soused, za což jsem dostal dobrou domácí slivovičku.

S utíkajícím večerem a přibývajícím alkoholem jsem začínal mít obavu, jestli se ráno vykopu z postele. Nakonec jsem přemohl svou lenost, sbalil si fotofidlátka a vyrazil krátce po rozednění po poli, směrem k bývalému klášteru. Slunce bylo už trochu nad obzorem, na nebi ani mráček, na poli "šedivák", jedním slovem paráda. Cestou se mi podařilo udělat pár fotek, ale to jsem ještě netušil, jak si se mnou počasí bude zahrávat.

Chvíli po příchodu ke klášteru se totiž od západu zničeho nic přiřítila oblačnost, takže po chvíli pokryla takřka celou oblohu a bohužel zakryla i slunce. Potichu jsem zaklel. Po marném čekání na lepší světlo, podle hesla "není špatného počasí, jsou jen špatní fotografové" se jal páchat další fotografie. Ovšem vrcholem bylo, když jsem doklopýtal zpátky na chatu, během ani ne hodiny se obloha zase vyčistila a slunce se začalo zase smát na obloze. To bylo jako naschvál. Už vás nebudu unavovat řádky, dále už jen fotky.

A ještě odkaz na mapu.

Mariánský Týnec

sobota 19. března 2011

Soutok po ránu


Minulou sobotu bylo nádherné počasí a tak mě to nedalo a v neděli brzo (alespoň na mě) ráno jsem si naordinoval vstávání. To se zadařilo a něco po sedmé ranní si to kráčel rozespalým krokem k veslařskému klubu k Labi.

Co čert nechtěl, po slunečné a teplé sobotě bylo skoro mrazivé nedělní ráno a samozřejmě dole u řeky viditelnost nic moc. Ale když už jsem se v tu šílenou hodinu vykopal z postele, bylo by slabošské se nepokusit alespoň o nějaký snímek.

Soutok poránu