Lužické hory a Sloup

Minulý prodloužený víkend jsme se s přítelkyní rozhodli navštívit méně známé Lužické hory. Vedla nás k tomu relativní blízkost a potom tam ani jeden z nás nikdy nebyl.

V sobotu se nám ještě nechtělo a tak bylo na pořadu dne válení se u vody na pískovně, kde jsem se úspěšně přismahl. V neděli dopoledne nastalo balení na cestu. Pro jistotu jsme vzali také stan a spacáky. Cesta ve vedru nebyla až tak hrozná, ani nenastalo naše oblíbené bloudění, a tak jsme pohodlně dojeli do obce Jiřetín pod Jedlovou.

Původně byl cíl naší cesty ubytování na rozhledně, od čehož jsem si sliboval zajímavé fotky, hlavně při západu a východu slunce. Kousek za Jiřetínem bylo takové přírodní parkoviště, kde jsme zanechali našeho čtyřkolového oře a mrkli se na turistickou ceduli. Naše poloha byla kousek pod Křížovou horou. Čas nás netlačil a tak následoval výšlap do kopce ke kostelíku. Odtud zbývaly dva kilometry na Jedlovou horu, ale po turistické.

Po návratu do vesnice a návštěvě turistického centra následovalo zasloužené občerstvení v nově otevřené cukrárně kousek od návsi. V centru nám paní poradila, ať raději zapomeneme na ubytování na Jedlové, bývá prý dost plno a doporučila jakýsi hotel Slovan.

Přehodnotili jsme plány a jeli se ubytovat do Slovanu. Je to klasický hotel postavený ještě za éry komunismu a tomu odpovídá "architektura". Přivítala nás ne příliš ochotná paní v recepci, ale dalo se s ní domluvit a tak jsme za chvíli třímali v rukou klíče od pokoje. Na cimře bylo pěkné vedro, ale jinak to šlo. Sociálky byly společné na chodbě, ale protože hotýlek zel prázdnotou, ani to nevadilo. Následovala krátká procházka po okolí, při které si Jana málem dokázala podvrtnout kotník. Naštěstí se ukázalo, že to není nic vážného. Po večeři jsme se brzo vydali na kutě. Co čert nechtěl, oba jsme nemohli dlouho usnout.

Ráno bylo pro mě vstávání o půl sedmé, trouba jsem si nevypnul budík na mobilu. To mě přimělo k nápadu nafotit něco takhle brzo ráno, kdy bývá krajina zajímavě nasvícená. Bohužel při pohledu na zamračenou oblohu mě to rychle přešlo. Alespoň se člověk mohl trochu déle vyspat.

Po vydatné snídani a kupodivu příjemné obsluze byly cíle našeho výletu hrad Tolštejn a samozřejmě rozhledna na Jedlové hoře. Obojí bylo příjemně blízko, ale do kopce. Při stoupání na hrad jsme ocenili o dost chladnější počasí, než bylo minulý den. Pod hradem je také restaurace, dokonce s možností ubytování. Při prolézání jeho rozvalin nám začalo krápat a bylo trochu větrno, a tak jsme našli úkryt v hospůdce při Kofole a kávě.

Z Tolštejna vedla cesta příjemnou procházkou lesem až těsně pod Jedlovou horu, kde se napojila na asfaltku. Po ní jsme vyfuněli až na vrchol. Ten nás přivítal mračny, jen kousek nad námi a tak z výhledu nebylo nic. Ani jsme nešli na rozhlednu. Po zotavení směřovaly naše kroky přes Křížovou horu zpátky do Jiřetína a odtud k hotelu, kde jsme měli už sbaleno a přichystáno na další cestu. Během návratu se jako na potvoru udělalo krásně, sluníčko svítilo a mraky byly jen tu a tam na obloze. Prostě pech.

Původně byl jako další cíl vybrán Hrádek nad Nisou, což je na opačné straně Lužických hor, ale po cestě jsme se rozhodli jinak. Zlákal nás totiž hrad Sloup. Do vesnice jsme trefili bez problémů, ale vzhledem k absenci značení bylo nalezení hradu mírně adrenalinová záležitost. Vyřešily to až turistické cedule. Parkování pod hradem byl mírně řečeno masakr. Malé parkoviště a hodně aut. Nakonec všechno dobře dopadlo a tak hurá na hrad. Tady následoval masakr číslo dvě. Úzká schodiště skýtala doslova mraveniště lidí. To nás dokonale odradilo od návštěvy a tak zvítězil jakýsi okruh kolem vesnice.

Jelikož jsme pomalu celý den nejedli, přišla vhod zahradní restaurace, tedy spíš kiosek, dokonce s domácími zákusky. Dál po cestě nás přivítalo letní divadlo, toho času bez herců, čehož využívala bezezbytku děcka k různému pobíhání. Čas nebezpečně pokročil a bylo třeba se vrátit k autu na parkoviště. Přemýšleli jsme také o ubytování, pro dnešní noc nejspíš v kempu u Radvaneckého rybníka. To také vyšlo a za chvíli jsme stavěli stan. Kemp byl o dost menší než na Máchově jezeře, ale i tak lidí bylo jako much. Chvíli jsme si po náročném dni odpočinuli na pláži a při koupání. Večer následovala ještě procházka kolem rybníka a jelikož jsme byli docela utahaní, šlo se brzo na kutě. Ukázalo se, že výběr místa pro nocleh nebyl z nejšťastnějších, jelikož hned vedle nás stanovala partička přiopilých adolescentů. Naštěstí je kolem půlnoci alkohol patrně přemohl a byl klid. V noci poměrně vydatně pršelo, naštěstí Janin stan vydržel, jen zipem trochu nateklo.

Jako na potvoru bylo další den opět hnusně. Sbalili jsme, věci dali do auta a chtěli si konečně projít celý okruh. Nebylo nám shůry dáno. Stihli jsme akorát Samuelovu jeskyni a při cestě zpátky z kopce začalo opět krápat. Skončili jsme v tom samém kiosku, jako včera a asi hodinu čekali na konec deště. Ten se nedostavil, a tak když začalo pršet o něco méně, jsme vyrazili k autu. Jelikož to bylo přes celou vesnici, dost jsme promokli. Tím pádem nebylo co řešit, jelo se domů. Samozřejmě, doma nebylo po dešti ani památky, holt někdy se nedaří, ale i na tu bídu to šlo.

Odkazy na mapy:
Jiřetín pod Jedlovou
Sloup v Čechách

Lužické hory a Sloup