Z kraje dubna se sešli vodáci na Jizerské Kamenici ke splutí téhle divoké říčky. Pouštěla se totiž Josefodoská přehrada, takže na řece bylo rušno. Nahoře byly rafty, u Návarova "plasťáci" a dole slalomáři. Vylákal jsem drahou polovičku pod příslibem hezkého nenáročného výletu na čerstvém vzduchu. Pesana ukecávat nebylo třeba.
Při cestě byla na Turnovské dálnici kolem Mladé Boleslavi trochu zácpa, ve Škodovce byl den otevřených dveří. Původně jsme měli za lubem dojet do Plavů, odtud vlakem do Návarova a zpátky k autu dojít podle vody. Kamenice v těch místech je nejhezčí a pěkně divoká. Plán to byl pěkný, ale zhroutil se ještě za jízdy autem. Vyjeli jsme samozřejmě se zpožděním, situace na dálnici tomu taky neprospěla a tudíž bysme nestihli vlak a další jel až za dvě hodiny. A tak jsme jeli rovnou do Návarova. Z mé strany byla trochu obava z parkování, ale to se naštěstí ukázalo jako zbytečné.
Slunce svítilo o sto šet, možná i sedm, i u vody byl hic a na procházku i focení ideální podmínky. Peřej s příznačným názvem "Tobogán" byla kousek po proudu, na níž probíhaly závody KayakCrosu čemuž nešlo odolat. Chvíle na rozkoukání, nalezení místa na focení a hurá k řece. Tady se projevily mezery v mé fotovýbavě. Základní objektiv, v mém případě zastoupený Canon EF 17-40 f/4 byl příliž krátký a pevná "dvoustovka" Canon EF 200 f/2.8 v některých případech zase moc dlouhá. Zkrátka a jednoduše, situace si říkala, ba přímo křičela po telezoomu. Podle hesla "není spatného vybavení, je jen špatných fotografů" jsem se,možná trochu zmateně, jal přelézat skalky u břehu, ve snaze nalézt ideální vzdálenost od peřejí. To se s určitými obtížemi podařilo. Výsledek posuďte sami.
 |
| KayakCros Kamenice |
Žádné komentáře:
Okomentovat