Pokus o portrét

Včera odpoledne jsem měl volnou chvíli a při vzpomínce na zahálející foťák se mi vyrojil v hlavě nápad na focení nějakého toho portrétu. Má drahá polovička se na nápad netvářila bůhví jak nadšeně, a tak jsem vzal za vděk jiným modelem a to v podobě našeho pesana Arnošta. Tou dobou byl úžasně líný, proto nehrozilo nebezpečí jeho všetečné zvědavosti a tudíž s ležérností sobě vlastí zapózoval.

Mé nádobíčko spočívalo jednak v digitální zrcadlovce (Canon EOS 40D) s objektivem EF 50mm f/1.8 II, stativu, systémovému blesku (Canon speedlite EX430 II) a difůznímu deštníku průměr asi 90cm. Na stativu byl blesk, deštník a celé jsem to propojil jednoduchým kabelem bez TTL měření, tudíž se všechno nastavovalo ručně.

V průběhu focení jsem zjistil, že takové focení není žádná sranda. Sice člověk má klid na focení, může si zvolit z jakého směru a kolik půjde na objekt světla, ale tím to hasne.

Jelikož dominantní osvětlení byl blesk rozptýlený deštníkem, čas závěkry nehrál skoro žádnou roli. Nejkratší synchronizační čas na fotoaparátu je 1/250 a ten jsem ani celý nevyužil. ISO bylo nastaveno na nejnižší hodnotu, tedy 100.

Focení se mi líbilo, za dlouhých a nevlídných nejen zimních nocí je to zábava a foťák nezahálí. Odnesl jsem si z toho pár ostřehů.

• Při focení portrétů při ohnisku 50(80)mm je použitelná clona kolem 5.
• Bacha na barvu pozadí, model se může od ní nepěkně obarvit
• Chtělo by to více zdrojů světla, alespoň dva blesky aby nevznikaly nepěkné stíny. Možná by to částečně zachránilo pálit zezhora dolů a na podlaze mít nějakou odraznou desku.

Arnošt